Leden 2013

V lavoru odpluji po moři bordela

6. ledna 2013 v 12:04 | Yrian |  Seriózní rubrika
Rozlámaný se vrtím v polorozpadlém křesle čajem x-krát pokřtěném, ze kterého čouhá vycpávka, a zmateně se rozhlížím kolem. Chvílemi mám pocit, že se z něj brzy vykloním a zakotvím na koberci, barva mého obličeje se mění střídavě ze zelené na bílou. Zasraný chemický ''sýr''! Mám pocit, že halucinuju. Toto vám, soudruzi, nedaruju... :-!


Matně vzpomínám na den, kdy jsem uklízel naposled. Byly to světlé časy... Stůl vypadal opravdu jako stůl, poklop scanneru jsem nemusel s námahou zvedat, abych dovnitř vrazil papír, jelikož jej neblokovala pyramida knih. Když jsem vstával, nemusel jsem se bát, že se zamotám do kablů a rozbiju si hubu, že zakopnu o hromadu instrumentů válejících se nečinně na zemi, že se na mě sesype hromada prázdných flašek, které jsem byl moc líný vynést ke koši. Nemusel jsem se bát, že se napiju špinavé vody z hrnku, který používám při malování. Obvykle jsem na stole neměl tucet hrnků. Obvykle jsem na stole neměl hromadu mincí, jehel, nití, bavlnek, knoflíků, kapesníků, dokumentů, cédéček a medikamentů. Neskladoval jsem semínka jablek a jiných zhovadilostí. Obvykle jsem měl na stole relativní pořádek... Ve spánku na mě nepadaly hadry, mohl jsem se svobodně pohybovat, beze strachu, že uklouznu na igelitové tašce nejmenovaného posraného obchodního řetězce.

Matně vzpomínám na pondělí, na Silvestr. Nalitý, vraceje se domů, zaposlouchal jsem se do oněch radovánek. Z oken nademnou se ozývá extra nepříjemný ženský pronikavý smích, jakési ''chlapské'' ožralé huhlání a opětovaně hlasitý výbuch smíchu. Rozhlížím se po sídlišti. Bordel jak cyp. Rozházené krabice vína, zbytky vypálených rachejtlí, obaly od žrádla, papíry, materiál ze stavby. Na větvích stromů dramaticky vlaje několik sáčků. Nic zvláštního, říkám si. Ostatně, ono to takhle vypadá pořád... Otočil jsem se, abych se ujistil, že za mnou nikdo nejde a odhodil prázdnou flašku stranou do trávy.

Pustý ostrov by se možná dal považovat za jakési vysvobození. Odplout, nechat svinec svincem a zneřádit vše úplně nanovo, naprosto přirozená věc! Však on to někdo jiný uklidí. A pokud ne, trocha času pomůže k rozkladu. Co bych si vzal s sebou? Nejspíš nic, možná nůž. A stejně vím, že i z toho ''nic'' bych byl schopen během týdne vykouzlit bordel a ostrov přetvořit k obrazu svému.

Jsem přeci člověk...